Page 6 - Analogon 103
P. 6

an_103.qxp_05  28.08.2024  13:13  Stránka 22







                   Derrida  Předčasně odsouzeni
                   Jacques

                                před zákonem









                   PŘED ZÁKONEM                                   teď již života nakrátce. Před smrtí se mu v hlavě sou-
                                                                  středí všechny zkušenosti celé té doby v jedinou otáz-
                   Před zákonem stojí dveřník. K tomuto dveřníku přijde   ku, již dveřníkovi dosud nepoložil. Pokyne mu, neboť
                   muž z venkova a prosí, aby ho vpustili do zákona.   není již s to vztyčit tuhnoucí tělo. Dveřník se k němu
                   Avšak dveřník řekne, že ho teď nemůže vpustit. Muž   musí hluboko sklonit, jelikož rozdíl ve velikosti se
                   uvažuje a pak se zeptá, zda tedy bude smět vstoupit   značně změnil v mužův neprospěch. „Copak chceš teď
                   později. „Možná,“ řekne dveřník, „teď však ne.“ Pro-  ještě vědět?“ zeptal se dveřník, „jsi nenasytný.“
                   tože brána k zákonu je jako vždy otevřena a dveřník   „Všichni přece dychtí po zákonu,“ řekne muž. „Jak to,
                   ustoupí stranou, shýbne se ten muž, aby se podíval   že za všechna ta léta nikdo kromě mne nepožádal, aby
                   bránou dovnitř. Když to dveřník zpozoruje, zasměje   byl vpuštěn?“ Dveřník pozná, že muž již skonává,
                   se a řekne: „Jestliže tě to tak láká, zkus tam vejít přes   a aby dostihl ještě jeho zmírající sluch, zařve na něho:
                   můj zákaz. Ale pamatuj si: Já jsem mocný. A jsem jen   „Tudy nemohl být nikdo jiný vpuštěn, neboť tento
                   nejnižší dveřník. Sál za sálem však stojí dveřníci, jeden   vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho.“
                   mocnější než druhý. Už na třetího z nich se ani já ne-                            Franz Kafka 1
                   mohu podívat.“ Takových nesnází se muž z venkova
                   nenadál; zákon má být přece přístupný každému
                                                                 1
                   a vždy, myslí si, ale když se teď pozorněji podívá na
                   dveřníka v kožichu, na jeho veliký špičatý nos, na   […] Freud (jehož Kafka, jak víte, četl, avšak rakousko-uherské
                   dlouhé, tenké, černé tatarské fousy, rozhodne se, že   zákony z počátku století jsou zde podružné) vymyslel pojem,
                   přece jen raději počká, až dostane povolení vstoupit.   ne-li slovo, „vytěsnění“ jako odpověď na otázku po původu
                   Dveřník mu dá stoličku a dovolí, aby si sedl stranou   morálního zákona. Bylo to předtím, než Kafka napsal povídku
                   od dveří. Tam sedí dny a léta. Znovu a znovu se po-  Před zákonem (1919) – ale to pro nás není významné – a ví-
                   kouší, aby byl vpuštěn, a unavuje dveřníka prosbami.   ce než dvacet pět let před druhou topikou a teorií Nadjá. Již
                   Dveřník ho občas tak trochu vyslýchá, vyptává se ho   v dopisech Fliessovi Freud vypráví o předtuchách a tušeních
                   na domov a mnoho jiného, ale jsou to neúčastné otáz-  s jakýmsi neklidným zanícením, jako by byl na pokraji něja-
                   ky, jaké kladou velcí páni, a nakonec mu pokaždé řek-  kého objevu: „Jiná předtucha mi také říká – jako bych to už
                   ne, že ho ještě nemůže vpustit. Muž, který se na cestu   věděl [zvýraznění J. D.], já však nevím vůbec nic –, že velmi
                   zásobil mnoha věcmi, použije všeho, byť to bylo se-  brzy objevím zdroj morálky.“ (Dopis 64, 31. května 1897)
                   becennější, aby dveřníka podplatil. Ten sice všechno   Následovalo vyprávění několika snů a o čtyři měsíce později
                   přijme, ale říká přitom: „Přijímám to jen proto, abys   další dopis, v němž Freud deklaroval „názor, že v nevědomí
                   nemyslel, žes něco zanedbal.“ Po celá dlouhá léta po-  neexistuje žádný ‚náznak skutečnosti‘, takže není možné roz-
                   zoruje ten muž dveřníka skoro bez ustání. Zapomene   lišit mezi pravdou a fikcí, která je obsazena afektem“ (Dopis
                   na ostatní dveřníky a tento první se mu zdá být jedi-  69, 21. září 1897). O několik týdnů později Freud píše další
                   nou překážkou, pro niž nemůže vstoupit do zákona.   dopis, z něhož vyjímám následující řádky:
                   Proklíná tu neblahou náhodu, první léta bez ohledu
                   a nahlas, později, když zestárne, si už jen brumlá pro    „… Po strašlivých porodních bolestech posledních
                   sebe. Zdětinští, a poněvadž za ta léta, co dveřníka   týdnů se ve mně zrodilo nové poznání. Popravdě ře-
                   zkoumá, poznal i blechy v límci jeho kožichu, dopro-  čeno, ne úplně nové; opakovaně se objevovalo
                   šuje se i těch blech, aby mu pomohly a dveřníka pře-  a opět mizelo. Tentokrát však zůstalo a spatřilo denní
                   mluvily. Posléze mu ochabne zrak a on neví, stmívá-  světlo. Je zábavné, že takové události tuším už hod-
                   li se kolem něho doopravdy nebo klame-li ho pouze   nou chvíli dopředu. Například jsem Ti v létě napsal,
                   vlastní zrak. Zato však teď rozeznává ve tmě jakousi
                   zář, která se neuhasitelně prodírá dveřmi zákona. Má   1   Franz Kafka, Před zákonem (1915), in: týž, Proměna a jiné povídky,
                                                                 přel. Vladimír Kafka, Praha 2002, 121 n.



                  22
   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11