Page 6 - Analogon 103

an_103.qxp_05 28.08.2024 13:13 Stránka 22

Derrida Předčasně odsouzeni
Jacques

před zákonem

PŘED ZÁKONEM teď již života nakrátce. Před smrtí se mu v hlavě sou-
středí všechny zkušenosti celé té doby v jedinou otáz-
Před zákonem stojí dveřník. K tomuto dveřníku přijde ku, již dveřníkovi dosud nepoložil. Pokyne mu, neboť
muž z venkova a prosí, aby ho vpustili do zákona. není již s to vztyčit tuhnoucí tělo. Dveřník se k němu
Avšak dveřník řekne, že ho teď nemůže vpustit. Muž musí hluboko sklonit, jelikož rozdíl ve velikosti se
uvažuje a pak se zeptá, zda tedy bude smět vstoupit značně změnil v mužův neprospěch. „Copak chceš teď
později. „Možná,“ řekne dveřník, „teď však ne.“ Pro- ještě vědět?“ zeptal se dveřník, „jsi nenasytný.“
tože brána k zákonu je jako vždy otevřena a dveřník „Všichni přece dychtí po zákonu,“ řekne muž. „Jak to,
ustoupí stranou, shýbne se ten muž, aby se podíval že za všechna ta léta nikdo kromě mne nepožádal, aby
bránou dovnitř. Když to dveřník zpozoruje, zasměje byl vpuštěn?“ Dveřník pozná, že muž již skonává,
se a řekne: „Jestliže tě to tak láká, zkus tam vejít přes a aby dostihl ještě jeho zmírající sluch, zařve na něho:
můj zákaz. Ale pamatuj si: Já jsem mocný. A jsem jen „Tudy nemohl být nikdo jiný vpuštěn, neboť tento
nejnižší dveřník. Sál za sálem však stojí dveřníci, jeden vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho.“
mocnější než druhý. Už na třetího z nich se ani já ne- Franz Kafka 1
mohu podívat.“ Takových nesnází se muž z venkova
nenadál; zákon má být přece přístupný každému
1
a vždy, myslí si, ale když se teď pozorněji podívá na
dveřníka v kožichu, na jeho veliký špičatý nos, na […] Freud (jehož Kafka, jak víte, četl, avšak rakousko-uherské
dlouhé, tenké, černé tatarské fousy, rozhodne se, že zákony z počátku století jsou zde podružné) vymyslel pojem,
přece jen raději počká, až dostane povolení vstoupit. ne-li slovo, „vytěsnění“ jako odpověď na otázku po původu
Dveřník mu dá stoličku a dovolí, aby si sedl stranou morálního zákona. Bylo to předtím, než Kafka napsal povídku
od dveří. Tam sedí dny a léta. Znovu a znovu se po- Před zákonem (1919) – ale to pro nás není významné – a ví-
kouší, aby byl vpuštěn, a unavuje dveřníka prosbami. ce než dvacet pět let před druhou topikou a teorií Nadjá. Již
Dveřník ho občas tak trochu vyslýchá, vyptává se ho v dopisech Fliessovi Freud vypráví o předtuchách a tušeních
na domov a mnoho jiného, ale jsou to neúčastné otáz- s jakýmsi neklidným zanícením, jako by byl na pokraji něja-
ky, jaké kladou velcí páni, a nakonec mu pokaždé řek- kého objevu: „Jiná předtucha mi také říká – jako bych to už
ne, že ho ještě nemůže vpustit. Muž, který se na cestu věděl [zvýraznění J. D.], já však nevím vůbec nic –, že velmi
zásobil mnoha věcmi, použije všeho, byť to bylo se- brzy objevím zdroj morálky.“ (Dopis 64, 31. května 1897)
becennější, aby dveřníka podplatil. Ten sice všechno Následovalo vyprávění několika snů a o čtyři měsíce později
přijme, ale říká přitom: „Přijímám to jen proto, abys další dopis, v němž Freud deklaroval „názor, že v nevědomí
nemyslel, žes něco zanedbal.“ Po celá dlouhá léta po- neexistuje žádný ‚náznak skutečnosti‘, takže není možné roz-
zoruje ten muž dveřníka skoro bez ustání. Zapomene lišit mezi pravdou a fikcí, která je obsazena afektem“ (Dopis
na ostatní dveřníky a tento první se mu zdá být jedi- 69, 21. září 1897). O několik týdnů později Freud píše další
nou překážkou, pro niž nemůže vstoupit do zákona. dopis, z něhož vyjímám následující řádky:
Proklíná tu neblahou náhodu, první léta bez ohledu
a nahlas, později, když zestárne, si už jen brumlá pro „… Po strašlivých porodních bolestech posledních
sebe. Zdětinští, a poněvadž za ta léta, co dveřníka týdnů se ve mně zrodilo nové poznání. Popravdě ře-
zkoumá, poznal i blechy v límci jeho kožichu, dopro- čeno, ne úplně nové; opakovaně se objevovalo
šuje se i těch blech, aby mu pomohly a dveřníka pře- a opět mizelo. Tentokrát však zůstalo a spatřilo denní
mluvily. Posléze mu ochabne zrak a on neví, stmívá- světlo. Je zábavné, že takové události tuším už hod-
li se kolem něho doopravdy nebo klame-li ho pouze nou chvíli dopředu. Například jsem Ti v létě napsal,
vlastní zrak. Zato však teď rozeznává ve tmě jakousi
zář, která se neuhasitelně prodírá dveřmi zákona. Má 1 Franz Kafka, Před zákonem (1915), in: týž, Proměna a jiné povídky,
přel. Vladimír Kafka, Praha 2002, 121 n.

22