Page 4 - Analogon 103

an_103.qxp_02 15.08.2024 15:56 Stránka 2

Pierre „Oko“ a „okno“
José

Ve světle deklarace práv „konvulzívní krásy“ může úvodní
věta Surrealismu a malířství získávat dodatečný význam: „Oko
1
existuje ve stavu divokosti“, bychom mohli chápat ve smyslu
„Oko existuje v konvulzívním stavu“, či chceme-li, „ve stavu
křeče“. Když se tak trans, který se objevuje v odkazu ke
konvulzi (a „konvulzivce“ od svatého Medarda, omdlévající
počátkem vlády Ludvíka XV. na hrobě jáhna Pârise, Breton
vždy uctíval), očividně a neomylně obrací ke svým sexuálním
kořenům, znovunalezená „divokost“ oka si žádá, abychom ji
posuzovali v souladu se zákonem opětované touhy, jež se
rozvinula mezi mužem a ženou, to znamená za předpokladu
současného a zrcadlového výskytu „oka“, jež se dívá, a „oka“,
na něž je pohlíženo. Jinými slovy „křečovitě napjatého“
penisu a rovněž „křečovitě napjaté“ vulvy, připustíme-li
s Reném Nellim, že muž v očích ženy objevuje právě její
2
pohlaví, a s mnoha dalšími pozorovateli, že způsob, jakým
se muži dívají na ženy, na ulici, v metru a na dalších místech
a při jiných příležitostech, se rovná symbolickému znásilnění.
Hledící „oko“ by tak bylo mužské, nahlížené „oko“ ženské…
Vyčítal bych si, kdyby se někdo domníval, že se v těchto
slovech nechávám unášet jakýmsi sklonem k blouznění,
i kdyby „paranoicko-kritickému“. Vždyť i Breton, sotva
prohlásil, že „Lautréamontova přirovnání ‚krásný jako‘ jsou Umberto Boccioni, Splynutí hlavy a okna, 1911–1912
sama o sobě manifestem konvulzívní poesie“, se doslova noří
do ráje očí v extázi, „křečovitě napjatých“ očí-pohlaví žen: Poznamenejme mimochodem, že ženský orgasmus byl jen
zřídka vyjádřen tak případně („nejkrásnější oči… se otvírají…
„Veliké světlé oči, jitřenka nebo jitrocel, stvol aby už neviděly“), právě tak jako následně i orgasmus mužský,
kapradiny, třtina nebo ocún, nejkrásnější oči z muzeí který se v tom prvním zrcadlí. Současně nemůžeme být
i ze života se blíží [Lautréamontovým přirovnáním nezasaženi podivuhodnou shodou objevující se mezi tímto
‚krásný jako‘] a otvírají, jako když se rozvinul květ, extatickým popisem a rozbujelým zmnožením očí, tváří a vulv,
rozvíjejí se na všech větvích vzduchu, aby už neviděly. tak častým v mediumních výtvarných projevech i v některých
Ty oči, které bez vytáček vyjadřují už jen extázi, dílech „automatických“, od Massona po Oelzeho. A konečně
běsnění vášně, děs, jsou oči Isidy (‚Et l’ardeur se zde prosazuje i fascinace, již působí vosková figurína (ta
d’autrefois…‘ A někdejší žár), oči žen, hozených lvům, chladná napodobenina lidské bytosti, která nejprve posedala
oči Justiny a Julietty, Lewisovy Matyldy, oči z mnoha Apollinaira a Chirica, aby došla apoteózy na Mezinárodní
tváří Gustava Moreaua a oči některých nej moder - výstavě surrealismu v Paříži v roce 1938).
3
nějších voskových hlav.“ Metafora „oka“ jako nástroje a objektu milostné touhy, který
se stává nástrojem a objektem umělecké tvorby (jak pominout
Příběh oka Georgese Bataille?), nás dovádí k další metafoře,
1 André Breton, Le Surréalisme et la Peinture, Gallimard – N.R.F, která byla Bretonovi drahá, totiž k metafoře „okna“, jež je na
Paris 1928, s. 1. prvních stranách Surrealismu a malířství vykládáno jako
2 „Oči ženy jsou oněmi temnotami, které se na něho dívají.“ (René ekvivalent malířského plátna. Jak v tomto „okně“, v souvislosti
4
Nelli, Erotique et Civilisations, Weber, Paris 1972)
3 André Breton, Šílená láska, přel. S. Pavlovská, Dauphin, Praha
1996, s. 15, překlad upraven. 4 André Breton, Le Surréalisme et la Peinture, s. 2–3.

2