Page 9 - analogon102

an_102.qxp_18a 29.04.2024 7:21 Stránka 86

Na persekuční motivy

(Výpisky z četby II)

Ve spánku dívky
zené konflikty v nevědomí pracují proti této stabilizaci. Sen
více než jiné procesy obráží tento pochod.
Obnažena ústy mlsných filosofů
jazykem mezi stehny zahnána na útěk … mechanismus trestu a ukojení objevil Freud u tzv. zločinců
uprchla do stínu za skálou z pocitu viny. Zločin u nich není příčinou pocitu viny, nýbrž
Neznámí lidé ji zdraví smekajíce klobouky pocit viny je příčinou zločinu. Zločin je pociťován jako osvo-
jako nedotknutelnou bození, nevědomý pocit viny má konečně záminku v realitě,
Vratislav Effenberger, Zničení, 1960 o niž se může opřít a vysvětlit si z ní svou etiologii.

Že jde zde o problém sociální, je nabíledni. Je zde právě ona
Úterý 10. února 1948 rezistence Nadjá; „objektivní realita“ moderního člověka pro-
Opět krásný den: kdesi u dřevěné ohrady (fotbalového hřiš- vokuje touhy, jež nemohou být splněny; nedostupné objekty
tě) dostihne muž svoji ženu, má velký nůž, bodá ji do pravé vnějšího světa se spojují s infantilními odepřenými zábranami,
strany, seshora… Utíkám od tud, na konci ohrady se však ještě aby vytvořily gigantickou překážku; agresivita se obrací proti
ohlédnu, zvědav na vraždu: ale již prchám s velikým násko- člověku a napájí pocity viny; Erós se mění v úzkost; křesťanská
kem, muž za mnou (má nějaký defekt, neboť mne nemůže morálka se svým zahnívajícím dobrem dosud spoutává lidské
dostihnout, leda vytrvalostí). Když běžím přes Kačerov, do- možnosti a živí dál obludu patriarchátu!
padají za mnou (s podivuhodnou přesností) nože. Běžím dole
ke Spořilovu, jsem však stále na dostřel. Zde používám lsti,
zahnu v pravém úhlu na kopec do nezastavě ných parcel. Pro-
lézám plotem, hluboko dole je můj pronásledovatel (muž),
můj pohled jej zpraví o mé poloze, nůž dopadne do mé blíz-
kosti… utíkám podle trati, tam, kde jsou nové domy, na chod-
níku před stolkem sedí Sig mund Freud, nutí mě hrát karty
(jsou veliké): vysvětluji mu svou situaci, na vrhuji, abychom šli
raději domů, tj. k Rumlerům v Krči.
Zbyněk Havlíček, z deníku, 1948

Skutečnost snu
Já je introjektovaným zákoníkem minulých dob, strnulým sy-
stémem kategorického imperativu. Nemá přístupu k realitě
a vyřizuje svou práci s monotónní jednotvárností reflexů. Nad-
já převzalo roli Já ve styku s pudy, vzniklo na jeho vnitřním
povrchu. Já je dovnitř slepé a odnaučilo se řeči pudů; té však
porozumělo Nadjá a vyžaduje tresty za věci, o nichž Já nemá
ponětí. Práce Nadjá se staví do služeb útěku před skutečností,
je realitě protichůdná. Pod záminkou incestního zákazu svazuje
celou genitální sexualitu, pracuje s mechanismy pocitů viny
a potřeby trestu. Je znamením anachronismu v duši a způso-
buje, že lidstvo nežije nikdy zcela v přítomnosti.

Nikoli přání realizuje koneckonců sen, nýbrž snaha po vnitřní
rovnováze, jež by dovolila Já i Nadjá kráčet bez třenic vedle Conrad Veidt a Lil Dagover ve filmu Kabinet doktora Caligariho, rež.
sebe. Tendence přání vstupuje do popředí tam, kde nevyří- Robert Wiene, 1920

86