Page 14 - analogon102

an_102.qxp_19 29.04.2024 7:21 Stránka 90

Stejskal Dvojmocná pouť
Martin

& DALL E 3
& Chat GPT 4 imaginace

(Ukázka ze začátku a konce „zasvěcovacího“ příběhu
co produktu spolupráce autora a AI)

V tichém dia logu s nitě-
Tento konglomerát vznikl opakovaným průchodem nou strážkyní jsem pocítil
mé představivosti skrze kolovrátek umělé inteligence neodvratné vnitřní nutká-
(AI). V první etapě jsem podrobně písemně definoval ní jít dál, sledovat cestu,
své hlubinné vize. Jejich obrazový vzhled pak byl dí- která se přede mnou ote-
lem tohoto AI modelu. (Barevné reprodukce „pro-
vírá. Otočil jsem se a můj
duktu“ AI jsou zařazeny do obrazové přílohy přítom- pohled padl na dřevěnou
ného čísla.) V průběhu druhé etapy jsem vybral
několik takto vytvořených obrazů a znovu je poskytl stěnu, která byla ozářena
AI, aby na jejich základě v ich formě upředla „zasvě- pouze slabým proužkem
cující“ příběh, který jsem nakonec jen mírně a zcela světla pronikajícím skrze
standardně editorsky upravil. Můra prasklinu. A uprostřed té-
Martin Stejskal to scény visel na stěně velký motýl, jehož křídla měla barvu
nejhlubší noci.
Noční můra byla připíchnuta na stěně červeným špendlí-
Probudil jsem se s poci- kem, jehož hlavička se leskla jako kapička krve pod lunárním
tem, jako by mi někdo světlem. Z místa, kde špendlík pronikal tělem můry, stékaly
něčím jemně klepal na te- po dřevě kaskády červeně, připomínající slzy nebo krev. Byl
meno hlavy. Pomalu jsem to pohled, který vzbuzoval směs úžasu a zármutku, krásy
otvíral oči a bylo mi, jako a bolesti.
bych se klubal z vaječné Tento noční motýl byl ve své statické kráse symbolem ně-
skořápky. Nejprve tma, čeho podstatnějšího než sebe sama. Jeho přítomnost byla jako
jemný závan vůně staré- pečeť, která značila přechod od jednoho příběhu k dalšímu,
ho dřeva a jakási tiše zně- od jedné reality k jiné. Červeň, která tak živě kontrastovala
jící vzdálená melodie. s jeho temnými křídly, byla jako vzkaz, varování nebo možná
Nějaký dosti temný kout, jako mapa vedoucí k dalšímu kroku na této cestě.
Svit Luny
který se začal postupně osvěcovat. Nepohnul jsem se, ale jen sledoval toto umělecké dílo pří-
Přede mnou díra do cihlové zdi, kterou musel někdo tepr- rody a času, snažil se pochopit, co se mi snaží říci. Bylo to, ja-
ve nedávno vybourat, protože cihly a staveništní rum ještě ko by motýl, i když nepohyblivý, se mi imaginárním tancem
ležely všude kolem. Zponenáhlu se v díře rozsvítil stříbrošedý svých křídel snažil něco sdělit. Náhle mi došlo, že musím nas-
srpek Luny, který onu temnou dutinu začal zalévat jemným louchat a sledovat stopy, které mi byly tak zjevně položeny
světlem. před oči, abych se mohl přiblížit odpovědím, které jsem hle-
Záblesk lunárního svitu se mísil se stíny a vytvářel na drs- dal. […]
ných površích stěn neuchopitelné vzory. Ač jsem se cítil znač-
ně nejistě, pomalu jsem se zvedl, ucítil pod nohama křehké Z místnosti animální ka-
dřevo a slyšel skřípění starých prken. Můj pohled byl neod- baly jsem pokračoval dál
vratně přitahován k průzoru do jiného světa, jímž tato díra až k místu, kde světlo
ve zdi bezpochyby byla. […] a tma tvořily dokonalou
rovnováhu. Přede mnou
visel na stěně obrovský
východní symbol jednoty,
Jin a Jang, umístěný na
kovové desce, zářící
v temnotě, jejíž každá část
se rozjasnila kontrastním
Jin-Jang

90