Page 8 - analogon102
P. 8
an_102.qxp_16 29.04.2024 7:20 Stránka 74
Dryje Neutečeš, vole!
František
A je tam, konečně, máte-li prolétám školní chodbou, šatnou, věšákem s plnou hlavou,
hlad a žízeň, někdo, kdo vás botníky, zelený zaoblený svetr (angorák)
honí … dodnes mě budí panik beznaděj, boty jsou prostě pryč,
J. A. Rimbaud někdo je ukrad, nejsou, kde maj být
nevím, co dělat, bez bot jsem ztracen, zatracený, zejména
I v zimě, sněží, leží, ba i na zem spadlé struny ostnaté
Utíkám, běžím, prchám před tou věcí, která mě honí brada a chodníky jsou jeden měkký vřed
nebrada nemůžu jak ten blbec domů v pantoflích, není to
a v noci parkem, lesem, kořeny v rouchu, beránčím (už spravedlivé
z toho všeho), po skalách skáču, přeskakuju strouhy, a co by tomu řekli správní lidé
mrchy a začernalé potoky či dávno uvláčená pískoviště nezbývá nežli běžet, běžet, nezávodit, nad sebou žádný kůň
ne, to není věc, to já ni hrnec ještě nevyhrál
já sám utíkám po dnech, nocích, silovým polem, gestem nese a hrne úzké dny, prsty a kosti úzkosti
svého nejistého nejasného sebe ještě tak možná zdrhat před fotrem, před těmi kecy
které by chtělo nejspíš být, leč není před holou hrazdou nešťastného
než bludně věrné rozklížené klišé on, který neutíká, svá slova ze dna zavře, svírá, dusí
tak jako tenhle život z donucení zevnitř požírá
návraty ke starým nedobrým vanutím aby je čas od času vyblil, výkřiky zdrtil číhající nepřátele,
iluzím úpadků, pokáceným lukám a to jsou všichni, všichni, které zná, ukryti v nedůstojné
to přece nemůžu myslet vážně, dokonce napsat, říkat, mysli
tisknout, co já vím ten, který neutíká, dupe
a přesto nové a nové, stále nové staré, staronové útěky kopancem hmoždí žebra malé blondýnky
po čase jsem ty zdroje, kódy ohňů z vody začal aspoň ach, jaká úleva té nepatrné váhy
vnímat tak nepatrné, hanba fackovat
tušit zkalené rysy, hrubé obrysy nemá na výběr, neb jakživ neví z čeho
ne, neutečeš, je to šaráda, papundeklová lež, kterou si zvířené zvířátko zavřené v kleci snah, v utkvělém domě
vážem místo rány kolem krku záchranné pýchy na nic
Jack Nicolson ve filmu
Stanleyho Kubricka Osvícení,
1980
74