Page 4 - analogon102

an_102.qxp_02 29.04.2024 7:17 Stránka 3

mém, ale v tom, že nám umožňuje znovu prožít pocity slasti – „Mýtus návratu, útěk kupředu, putování, znehybnění ča-
s ním spojené.“ (s. 96) su, přehrávání návratu jsou častým výrazem specifické nesná-
– „Slovo sehnsucht zdůrazňuje spjatost pojmu rodné země ze, kterou pro subjekt v exilu představuje roztržení času
s postavou matky.“ a prostoru.“ (s. 110)
– Nostalgie je pro exulanty specifická; nostalgická fáze, – „Exulant není přítomen v prostoru, který obývá v realitě“
kterou procházejí, totiž „není ve většině případů ničím jiným (s. 110), což je zakoušeno jako znamení nepřítomnosti.
než vynuceným přechodem vedoucím nejčastěji ke skuteč- – Dochází k přerušení kontinuity; minulost a budoucnost
nému rozšíření psychického horizontu“. (s. 100) „Projevuje se překrývají a splývají.
se tváří v tvář náhlému zániku všeho, co do té doby tvořilo – Prostor exilu je zakoušen jako vězení: zbavení možnosti
každodenní reálnou kulisu a co bylo oporou důvěrně zná- svobodného návratu…
mého.“ (s. 104) – „Je-li subjektivní čas exilu nesen představou, která kom-
binuje útěk a putování s ustálenou nehybností, může se pro-
Kapitola 8 stor exilu jevit jako průchod i jako slepá ulička.“ (s. 118)
– „Způsob truchlení v exilu se vyznačuje pomyslným přechá-
zením mezi dvěma prostory – tady/tam – a dvěma časy –
předtím/teď –, kde místo exulanta je vždy ‚jinde‘. Tato bo- *
lestná psychická oscilace někdy ustrne v mytické představě
návratu.“ (s. 106) Už samo slovo exil svádí a ohromuje, uchvacuje. Je to jedno
– Je třeba rozlišovat mezi: projektem návratu (dobrovol- z těch slov, která vyvolávají pozornost. Má to přinejmenším
ným, kalkulovaným, plánovaným) a „mýtem o návratu“ (ne- jeden důvod. Exil je jednak označením dimenze podstatné
bo jeho inverzní formou, která vyjadřuje rozštěpení) (bez pro symbolický život, která se nazývá odloučení, jednak his-
konkrétní přípravy) = „obranná konstrukce tváří v tvář ne- torickým okamžikem více či méně intenzivně zakoušeným.
možnosti přijmout nevyhnutelnou realitu exilu“. (s. 107) Exu- Musíme ovšem předem upozornit na obecný aspekt, jímž je
lant, jenž zamrzl v představě tohoto návratu, žije v trvalém psychologické působení exilu na každého člověka, což by-
provizoriu: vše je přechodné. (Srov. obtíže při osvojování ja- chom mohli nazvat, v návaznosti na terminologii R. Stitoua,
zyka, nové vztahy, ghettoizace…). „Aby minulost zůstala ne- „univerzalitou exilu“. Odtud pak vyplývá, že jakási neporu-
dotčena, musí přítomnost zůstat nehybná.“ (s. 108) „V řadě šená identita je jen krutou fantazií, a tvrzení, že existuje iden-
případů se mytický návrat odehrává v nekonečné sérii od- tita, která by nikdy nemohla být zúrodněna exilem, je škod-
jezdů, ve vskutku bezhlavém spěchu při hledání nemožného livé. Znepokojivý – a zároveň žádoucí – aspekt cizince je
jinde. Exulant nikdy nepřestává přicházet, usazovat se, ukot - nepochybně metapsychickým a transsubjektivním konstruk-
vovat se.“ (s. 108) tem jiného řádu, neboť absence rozlišování, redukce stejného

Alfons Mucha, Poslední dny
Jana Amose Komenského
v Naardenu (Slovanská epopej),
1918, výřez

3