Page 15 - Analogon 103

an_103.qxp_10 15.08.2024 16:00 Stránka 48

Dvorský Mýtus světla (a dveří)
Stanislav

(fragmenty)

Toyen,
Rostlina – upomínající na fotosyntézu, základní metabolismus, Mýtus světla, 1946
podmiňující život na zemi: proměňující světlo v potravu (!). (obraz B)

***
V mytologii je obecně světlo definováno svým protikladem
k temnotám: jako zápas dne a noci, střídání Slunce a Luny –
nebo jako zápas principu dobra a principu zla, ducha a hmoty
v manicheismu. Ale zvláštní formě polarity světlo-temnoty,
tzn. hře světla a stínu, jak se s ní setkáváme na našem obraze,
neodpovídá nic tak krásnou a pravdivou formulí, jako je ta,
kterou vyslovil Baudelaire: „Žena je bytost, která vrhá na naše
sny největší stín i největší světlo.“

***
Dovedu si představit, jak by Baudelaire dovedl mezi svými
Malými básněmi v próze věnovat jednu „mýtu dveří“, kdyby
se mu bylo zrovna přihodilo přistihnout některé z těch ne-
sčetných dveří při divadle, které by se před nimi (nebo za ni-
mi) odehrálo a jemuž by tvořily neodmyslitelnou kulisu. Ne-
troufám si napodobovat jej nebo doplňovat v této invenci:
co chci zjistit, je „událost“ jiného, „filosofičtějšího“ řádu (a ni-
koliv básnického). Ostatně, zajímá mne upřímně řečeno dru-
há možnost: že se „něco děje“ za dveřmi, něco, co nemohu
vidět a co mi přesto není tak výhradně nepřístupné, přinej-
menším určitým možnostem spekulativního poznání.
A ještě mohu předeslat jednu věc: že v tomto případě jsou
dveře jenom záminkou, kdežto podstatné na nich je pouze
toto: zabraňují mi dozvědět se, co se děje za nimi, jsou zpřed-
mětněním nemožnosti vidět, ani ne tak pro slepotu (o té ne- že“. Název obrazu Mýtus světla – ačkoliv je primárně vyvolán
může být řeč), nýbrž pro NEPRŮHLEDNOST – ale to vše jen za hrou světla a stínu – naznačuje, že i nemožnosti zpředmět-
podmínky, že jsou zavřené. Představa „otevřených dveří“ je něné dveřmi je nutno dát jiný než antropologický smysl: ne-
naopak spojena s otevřenou možností. můžeme mluvit o neprůhlednosti, nýbrž o neprůsvitnosti.
Tato dialektika možnosti a nemožnosti byla fantasticky Nyní, když jsem naznačil možnosti, hru významů, vystavě-
zpředmětněna Duchampem v jeho systému dveří… nou na předpokladu „spektáklu“ přede dveřmi, musím se do-
Ale vrátím se ke svému východisku, totiž k Mýtu světla – tknout i druhé možnosti: totiž průsvitnosti dveří a toho, že
čímž mám na mysli jeden obraz od Toyen (viz), kde právě vše se odehrává za dveřmi.
dveře fungují v úloze kulisy, jakéhosi pozadí enigmatického
divadla, jehož hlavními postavami jsou „stíny“ (vržené na plo- ***
chu dveří), jednak dvou rukou, tvořících psí hlavu, jednak po- Objektivní náhoda, definovaná jako „setkání vnější kauzality
stavy (patrně mužské), jež je mimo rámec obrazu – a koneč- s vnitřní finalitou“, je u Bretona navrácena svému původnímu
ně podivným trsem trávy i s kořínky, „visícím“ právě uprostřed určení, o němž etymologie svědčí, že bylo původně spojeno
plátna tak „šťastně“, že se zdá, jako by jej držel v rukou právě s představou dotknutí, dotyku, toho, co se setkává.
(mužský) stín; hádanka sama naznačuje jistý děj: přinejmenším Tato náhoda sehrála také svou zcela rozhodující roli při tom,
je totiž zřejmé, že stínový pes štěká na trs trávy „v rukou mu- když jsem jednoho dne při zcela namátkovém listování jakousi

48