Page 17 - Analogon 103

an_103.qxp_16 15.08.2024 16:02 Stránka 71

Jan
Švankmajer Jak jsem točil filmy

za „totáče“ (II)

(dokončení z čísla 102/2024)

Rok 1970 byl jinak pro mne plodným rokem.
Napsal jsem námět k dlouhometrážnímu
hranému filmu Šílení, který kombinoval dvě
povídky E. A. Poea s promluvami markýze
de Sade. Barrandovská dramaturgie ovšem
námět odmítla (realizovali jsme ho až po Lis-
topadu v našem studiu Athanor). Rovněž
krátký pixilovaný film Jídlo mohl vzniknout
až po několika letech v Athanoru. Ze stejné
doby ještě pochází filmová povídka Hmyz.
Někdy z kraje roku si mě zavolala dramatur-
gie Krátkého filmu s tím, že nový pan ředitel
(vysloužilý major STB soudruh Kamil Pixa,
který byl do krátkého filmu dosazen jako
„normalizátor“), dostal „geniální“ nápad: na-
točit jako loutkový animovaný film hru bratří
Čapků Ze života hmyzu – on sám by napsal
Jan Švankmajer, Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta, 1971
scénář a já bych film natočil. Nejprve jsem
poděkoval za důvěru, a potom jsem je upozornil, že zaprvé to- Lewise Carrolla Za zrcadlem a co tam Alenka našla s motivem
čím jenom své scénáře, a zadruhé, že je to naprostá pitomost, Slaměného Huberta z Nezvalovy knížky Anička Skřítek a Sla-
neboť vtip té hry spočívá ve způsobu, jímž bratři Čapkové při- měný Hubert. Na inzerát jsme sehnali hromadu starých dět-
rovnávají život lidí k hmyzímu hemžení, a v okamžiku, kdy by ských hraček a já jsem z nich začal improvizovat „jejich příběhy“.
postavy hry „hrál opravdový“ hmyz, byť stylizovaný do loutek, Spojovány byly přísným pohledem otce/superega a animova-
celá analogie by se vytratila a s ní i smysl hry. Odmítl jsem. Jak nou čárou, která hledá cestu z labyrintu dětství. Na konci filmu
na to ředitel reagoval, nevím. Poručit mi nemohl, nebyl jsem ji najde a začmárá portrét dohlížejícího otce. Vzpoura proti ro-
jeho zaměstnanec. Ale mé nevědomí bylo vydrážděno, a začalo dičovské autoritě je dokončena a ve skříni místo chlapeckého
se, proti mé vůli, hrou bratří Čapků zabývat. (Stalo se mi to po- námořnického oblečku visí černý oblek dospívajícího mladého
tom ještě několikrát, například u filmu Konec stalinismu v Če- muže. Bohužel i tento film u cenzury narazil. Jedna scénka s pa-
chách: návrh BBC, abych natočil film o tom, co se v listopadu nenkami totiž zobrazuje „kanibalistické“ pojídání menších pa-
1989 v Čechách děje, jsem také nejprve odmítl s tím, že tento nenek těmi většími. Prý by si to mohli diváci „špatně politicky“
druh filmů nedělám. Ale i tady mě moje nevědomí neposlech- vykládat. Navíc film začíná plácáním lidské ruky na holý dětský
lo.) Samozřejmě že nesmysl, aby postavy hry hrál hmyz, pocho- zadeček. To bylo označeno jako pornografie. Pixa film zakázal
pilo i mé nevědomí, ale to je neodradilo, aby asi po měsíci vy- veřejně promítat. Tehdy mne zachránil pan Morton Schindel,
plivlo (bez mého volního přičinění) něco, co mělo hlavu a patu americký producent z Weston Woods Studios, který v té době
a co podle mne posouvalo hru bratří Čapků do aktuální roviny. v Čechách spolupracoval s tvůrcem animovaných kreslených fil-
Zřejmě právě proto příslušná dramaturgie mou povídku bryskně mů Genem Deitchem. Film koupil takříkajíc nastojato. Bez při-
odmítla. Zpracoval jsem ji až v roce 2018 v Athanoru jako svůj pomínek. Dodatečně to bylo zakalkulováno jako „zakázka“, čili
poslední hraný film. Byla v tom i jistá „výhoda“: prožil-li člověk jako by film vznikl na objednávku pana Schindela. Jen Carrol-
část produktivního věku v totalitním režimu, mohl ve stáří sáh- lovu básničku nám musela namluvit anglická holčička, dcera an-
nout do šuplíku s odmítnutými náměty a scénáři. glického kulturního atašé. (Byla to v té době jediná malá an-
Jak se v době normalizace zužoval tvůrčí prostor, bylo čím dál glická holčička v Čechách, která připadala v úvahu. V české verzi
obtížnější najít takový námět na film, který by „ideologicky“ ne- text namluvila moje dcera Verunka.) Film dostal anglický název
vadil. Uspěl jsem až „filmem pro děti“ Žvahlav aneb Šatičky Sla- Jabberwocky. Pan Schindel byl natolik korektní, že po sametové
měného Huberta (1971). Spojil jsem básničku „Žvahlav“ z knihy revoluci mi práva k filmu vrátil. Film animovala Vlasta Pospíši-

71